Občanské sdružení OBZOR

Splněné přání pro Godyho
aneb jak jsme byli za televizní hvězdy

To takhle jednou odpoledne začátkem září zazvonil telefon. Dívčí hlas se představil jako produkční TV Barrandov a vysvětlil, že se chystá nový pořad Splněné sny. A že dostali kontakt na mě od Alenky Hájkové a že by chtěli splnit Michalovo přání dostat se ještě jednou na sluníčko.  A co já na to a zda se chceme ještě s dalšími Obzoráky zúčastnit.  A jestli nějaké ty Obzoráky můžu zajistit. Samozřejmě, že jsem okamžitě souhlasila. Netušila jsem, co nás čeká, ale ať by bylo očekávání jakékoliv, realita by jej naprosto převýšila. To, co vymysleli a připravili barrandovští společně s Álou, předčilo veškeré představy. Vše se domluvilo a pak přišel Den D.

V pondělí ráno jsme se nalodili v neskutečné sestavě: Ala, Danča, Petruška, Hlušťa, Eva s holčičkami, Jenda a já. Naše první cesta vedla do nemocnice do Tanvaldu, kde je Míša už od 27. prosince 2005.  Setkali jsme se tu se spřátelenými rodiči Podhájeckými, Michalovým bratrem Petrem a neteří Nelinkou, kterou Gody vlastně nikdy nevidel. Děti do špitálu nesmějí… A taky se sestřičkami, které si matně pamatujeme ze začátku Michalova pobytu tady. Štáb TV Barrandov byl v plné akci a mladinká slečna produkční se neustále chodila omlouvat, že musíme čekat. To přece bylo to nejmenší. Děti byly hodné, kafeautomat v provozu, byli jsme v teple, tak co nám chybělo. Režisérka Lucka, moderátor Jarda a kameraman točili nejdříve záběry na pokoji a na oddělení. Pak ale přišel povel Nasedat, odjezd! Tak jsme se tedy strategicky v koloně přesunuli na Jizerku. Nemělo to chybu, protože dle instrukcí jsme sjížděli do obce v koloně – vše se točilo. Než jsme ale sjeli dolů, stáli jsme chvíli na kopci nad Jizerkou. Tady už byla připravená horská služba, čtyřkolky a vozík, na který měli Godyho přeložit. Všichni jsme byli moc zvědaví jak to vše bude vypadat. Sjeli jsme tedy dolů a zaujali strategické pozice za Panským domem: rodiče za křovím, sestřičky u potoka, Ála s Honzou za zdí, Eva mladši s Petrou a holčičkami u ohýnku a my s Dančou a Hlušťou za dřívím. Dostali jsme instrukce, že budeme vylejzat na etapy podle instrukcí paní produkční, aby byl moment překvapení naprosto dokonalý. Zapomněla jsem totiž podotknout, že Míša vůbec netušil, co a kdo ho čeká. Šlo o to, splnit mu přání – dostat se na sluníčko. Byl přesvědčen, že ho vyvezou před špitál. A ono se jelo na Jizerku! Ale zpět k chronologii programu. Jedinou vadou na kráse bylo to, že na rozdíl od nádherné slunečné neděle bylo velmi větrno a po obloze se honily mraky, které vypadaly, že si každou chvíli uleví. Jinak čekání na Godota, tedy Godyho, probíhalo v pohodě. Personál Panského domu byl velmi milý a tak jsme k naší velké spokojenosti mohly (my dámy) využívat hlavně malé útulné místnůstky. Vesele jsme vedli řeči, pokuřovali a najednou zaznělo: na místa, už jedou. A jeli. Čtyřkolka v čele, další čtyřkolka se zapřaženým vozíkem, na kterém byl i s lůžkem a kyslíkovou bombou zachumlaný Gody a na konci průvodu sanitka. Za uvítací výbor napochodoval Petr s Nelinkou. Pak Michala provezli celou Jizerkou tam a zpátky. Bylo to ohromné, protože v momentě, kdy ho překládali ze sanitky na vozík, vyšlo sluníčko. Asi mají barrandovští nějaké známosti tam nahoře, jinak to není možné. Když se Michal pokochal krásou Jizerky, přijel i s doprovodem na louku za Panským domem. Na povel a na etapy jsme se tedy vyloupli ze svých úkrytů i s dárky, které jsme pro Michala vezli. Bylo to něco neskutečného a nezapomenutelného. Godyho úžas a obrovská radost neznaly mezí. O naší ani nemluvím. Na konec nás čekaly prostřené stoly s mňamkami podle Míšovy chuti: pizza, řízečky, salátky – každému dle jeho apetýtu.

Odpoledne uteklo jako voda, ošetřující lékař a sestřička museli naše setkání ukončit. Michalovi docházel kyslík v bombě a tak nastal čas loučení. Nás čekala cesta domů, ale na Godyho čekalo v jeho pokoji další překvapení – Ivan Mládek.
Byl to náročný den, ale byl naprosto úžasný a jen těžko jej popsat slovy. Michalovi se díky Alence a TV Barrandov splnil sen – po 6 letech se dostal na sluníčko a setkal se nejen s rodinou, ale i s přáteli. Pro nás účastníky „komparsisty“ to byla radost ze setkání a dobrý pocit z toho, že jsme Míšu potěšili. Vrátili jsme se unavení, ale nabiti novou pozitivní energií. A taky hrozně zvědaví, co z toho nakonec bude. Bylo. Ten nejúžasnější pořad, jaký TV Barrandov mohl připravit. Vysílal se v pátek 4. listopadu a všichni jsme z něj byli naměkko. Hostem ve studiu byla Alenka a dvě sestřičky z tanvaldského OCHRIPu. Nejen, že to Alence moc slušelo, ale také moc hezky mluvila a televizákům přivezla i krásný dárek: zarámovanou společnou fotografii z Jizerky. Byla prostě ohromná.

Děkujeme, Alenko, Lucko, Soňo, Jardo a všichni, kdo jste tuto fantastickou akci vymysleli, připravili a zrealizovali.

Po kliknutí na následující obrázek se dostanete na stránky pořadu Splněné sny, kde se spustí video. Pár fotek naleznete v sekci Fotogalerie.