Občanské sdružení OBZOR

Gody v Koloseu 2017

Tak jsme tu zase s jednou z novinek, i když kámoš Gody je takový náš tematický evergreen . Ale on to pro nás dělá rád. Opět jsme se s ním setkali v libereckém Koloseu, tedy v místě, kde ještě nedávno, tedy před jedenácti lety, Gody pracoval v počítačové dílně, a kde se uplatňoval jeho dodnes bezvadně fungující mozek analytika, tedy analytika pokud jde o způsob myšlení, bohužel nikoli o vzdělání, a pokud vím, na vysokou školu se Gody zatím nehlásí.

Jak mnozí z nás dobře vědí, Gody má teď na zřeteli poněkud jiná témata, než je právě práce analytika. My jsme však rádi i za to, že si na nás Gody zase udělal čas, a přijel se k nám podívat ze svého sídla v Tanvaldu.

Stalo se tak 10.6.2017.

I tentokrát jej doprovázela rodina,stojící pevně semknuta kolem jeho lůžka, a dodávající tomu našemu Lotrandovi tolik potřebný životní optimizmus. Dalšími neodmyslitelnými členy jeho suity byli profíci z jičínské záchranky, na které se Míša spoléhá, pokud jde o zdraví a dobrou pohodu. Ostatně kdo z nás může říct, že by ho na jeho soukromou gardenparty dovezl vlastní řidič vybavený povolením překračovat všechny rychlostní limity, porušovat zákazy, příkazy, a ignorovat vzkazy, to vše, pravda, pouze v případě nutnosti. Ale i tak je pro Godyho jistě příjemné vědět, že právě on má takového pana řidiče. Pochopitelně se chci zmínit i o dvou zdravotních sestřičkách, které byly připravené reagovat snad na každou vzniklou životní situaci, která by se týkala jejich nadšeného V.I.P. pacienta. Kromě toho radost, se kterou všichni tři záchranářští profesionálové provázeli Míšu jeho vysněným odpolednem, byla očividná, a námi všemi vysoce ceněná. (Tedy bohužel ne finančně, nýbrž pouze lidsky, což je tedy v Čechách skoro vždycky.

Pro Míšu byla připravena nejen opulentní tabule sestávající ze sladkého i slaného pečiva z místní kolosácké kuchyně, ale i vuřty opékané na otevřeném ohni, které vždy zaručeně přivábí každého trempa, a protože my Češi jsme národ trempů, nemusel nás ani zdejší pan ředitel Stanislav Burdys k ochutnání všech laskomin příliš pobízet.

Mimochodem, pan Stanislav Burdys je bývalý vynikající hokejista, a z dob kariery si evidentně zachoval tah na branku a vědomí faktu, že dokonalost je dosažitelná pouze skrze precizní provedení detailu. Takovým „drobným detailem“ byla polohovací postel i s mnohametrovou prodlužovačkou, která na Míšu v Koloseu čekala, takže ho jeho průvodci mohli přeložit ze sanitního lůžka na pohodlnou postel, a Gody si pak mohl dokonce vymýšlet, ve které části areálu se právě ráčí chtít nacházet.

Ha, málem bych zapomněl na Alenku Hájkovou, naši dobrou duši, která by neváhala dýchat za všechny trpící. A Míšu, toho by bez reptání nosila na rukou, kdyby ho ovšem unesla…… Ale Míšovi, hádám, vůbec nevadí, že ho Alenka neunese, poněvadž pro něj je hlavní, že se může podívat mezi lidi, které míval tak rád. Vlastně je s nimi stále v denním kontaktu do dnes. Pochopitelně mimo jiné i díky sociálním sítím, na které paradoxně právě někteří sociologové velmi nadávají. Ov šem, jak patrno, v případě některých z nás mají právě tyto systémy své nezastupitelné místo. A ačkoli bychom i my byli velice rádi, kdyby je plně nahradil přímý lidský kontakt, často se nejen nám, kteří se nemůžeme dost dobře hýbat, děje pravý opak, takže mám dost často pocit, že za chvíli nám všem už zůstanou jen ty počítače.

V tomto bodě se mé úvahy bohužel plně shodují s teoriemi odborníků na vývoj vlivu umělé inteligence na život průměrně vzdělaného, a tedy běžně zaměstnatelného člověka, který prý bude coby pracovní síla také z většiny nahrazen stroji. To se tedy máme na co těšit. Ještě, že nám snad zůstane to přátelství.

A proto musím znovu vyzdvihnout fakt, že i letos se na Míšu přišlo podívat sportovní terminologií řečeno pár jeho skalních příznivců. Ti rozhodně neočekávali tak pestrý kulturní program, jaký byl předloni, kdy jsem celou akci také popsal pro náš web. Naopak neočekávali skoro nic, a přišli povzbudit člověka, kterého naprosto proti jeho vůli opouštějí životní síly tak, že už mnohdy nemá energii na to, aby byl tím usměvavým vtipkujícím sarkastou, kterým býval před dvaceti lety. I proto velice lituji, že se nás u Míši nesešlo mnohem víc.

Mimochodem, někde jsem slyšel, že člověk prožije maximálně dvě až tři opravdová přátelství. Pokud se to i Míšovi povedlo, mám další důvod k radosti, a z tohoto úhlu pohledu vlastně není proč litovat, že nás na Míšově gardenparty nebylo víc.

Mně ovšem jde také o to, že touto cestou můžeme podpořit nejen záměr zdravotníků udržet Míšu v dobré kondici. Snad se Míša nenaštve, až si přečte příští souvětí, ale napíšu právě to, co cítím. Nám by mělo jít také o to, abychom alespoň tím, že navštívíme řekněme Míšu, nebo někoho jiného, kdo je v podobné situaci, podpořili úsilí odborníků o zpomalení postupu Míšovy „nemoci“, tedy duchennovy svalové dystrofie. A pokud snad má někdo dojem, že se v tomto ohledu jen tím, že Míšu navštívíme, nic nezlepší, pak se podle mého názoru hluboce mýlí, a pozná to ve chvílích, kdy se sám bude cítit opuštěn. (Já nevyhrožuji. Já to jenom hlásím, což je moje občanská povinnost.)

To, že nepřišli lidé, kteří mají ve svých pracovních prostředích denněpřed očima desítky tragických lidských osudů, a potřebují si od povinného pozitivizmu odpočinout, naprosto chápu.

Duchennovu svalovou dystrofií rozhodně netrpí nikdo z pěti členů sportovního klubu Vem Camará Capoeira Liberec, kteří nám přišli předvést právě umění Capoeira, a dokonce se stavěli na hlavy jen proto, aby nás pobavili. Asi nemá cenu, abych vám tady bojové umění capoeira nějak zvlášť popisoval. Rozhodně to není nic pro vozíčkáře. Je také dobře, že s námi byli zdravotníci, protože každý druhý vzájemný výpad bojovníků zaváněl akutním otřesem mozku zaviněným ukopnutím hlavy. (Jak se říká v televizi, doma bych to rozhodně nezkoušel.) Rodiče, jak víte, často svým neposedným dětem říkávají, aby nedělaly vylomeniny, a nám věřte, nevěřte, bojovníci mimo jiné předvedli několik téměř dokonaných vylomenin kyčelního kloubu. To ode mne sice není dokonalá reklama na toto krásné bojové umění, ale věřím, že budete-li se mu věnovat, pak tady v Liberci vás povedou skuteční odborníci. (A prý se při tom skvěle hubne.)

Tak, a to je všechno, co dokážu. Tedy co dokážu napsat na toto téma s vírou, že si to Gody opravdu užil.