Občanské sdružení OBZOR

Díky Terezce a Zbyndovi se někteří z našich cestovatelů vydali do dálav.  Až do Děčina, podívat se na vyhlášené děčínské ZOO. Užili si cestu vláčkem i klasické děčínské bezbariérovosti umocněné „hore kopcom, dole kopcom“. Což si tedy bezpochyby užili. Ale počasí přálo, vlaky jezdili, tak co si více přát.

No, a pak byl také cimrmanologický filmový festival, a tam samozřejmě nesměla motorizovaná jednotka chybět. Chybět nesměla ani v normálním kině. Ještě, že tu Terezku a po jejím odjezdu hlavně Zbyndu, máme. Povedlo se jim i spunktovat prohlídku libereckých kostelů i s odborným výkladem plana faráře. Patří jim za to ohromný dík a my, kteří jsme se nemohli zúčastnit, můžeme jen a jen litovat. Arciděkanský kostel sv. Antonína i kostel Svatého kříže stojí opravdu za shlédnutí, a je-li k tomu ještě profesionální výklad, pak je to prostě bomba. Jenom ti dávní stavitelé měli kapku myslet na to, že jejich následníci budou mít trochu problémy se zdoláváním schodů. Ale vše se povedlo – jak jinak, že? A to jsme ještě zapomněli zmínit jarní návštěv u a prohlídku muzea. Za pomoci schodolezů a podobných zařízení od REHA-TECHu.

Bezesporu jedním z nejhezčích počinů bylo opékání buřtů na hřišťátku v Rochlicích. Počasí nám opět přálo a tak jsme si užívali papání i dobré nálady.

Další letní perlou byla návštěva našich partnerských Dáníků. Pobyli tu týden, a stihli jsme toho s nimi opravdu hodně. Procestovali jsme, co se dalo a snažili se ukázat to nejhezčí jak ze samotného Liberce, tak z okolí. Z Liberce nesměla chybět prohlídka radnice, ZOO, Botanická a Babylon. Z toho byli opravdu unešení, protože v okolí Ikastu žádná podobná atrakce není. No, a o našich krásných horách – ať už se jedná o Ještěd nebo Jizerky, si mohou nechat zdát. Program jsme měli opravdu nabitý. Těžko říci, co či kde se jim líbilo nejvíce. Ale odjížděli opravdu nadšeni. Hlavně Michelle, která si užívala prázdninovou pohodu a kamarádství Marušky. Věříme, že tato návštěva nebyla poslední a těšíme se na příští rok.

Léto jsme si pak prodloužili neskutečnou a nádhernou dovolenou v Nečujamu na ostrově Šolta. O té, doufám, napíše ještě něco více náš dvorní literát Milan. Já mohu jen konstatovat, že navzdory Nečujamce, která postihla naši rodinu a Terezku, proběhlo vše k plné spokojenosti – snad – všech. Počasí jak podle předpisu či reklamního letáku, moře krásné teplé, jídlo výborné a sponzorské dary pivovaru Svijany a Vratislavice udělaly také své.  Jako obvykle jsme ale museli mít problém s autobusem, to by snad ani jinak nešlo. Tentokrát sice fungovala plošina, ale pro změnu se stalo něco s hydraulikou a tak šly dveře buď zavřít nebo otevřít. K tomu si pan řidič přivodil pracovní úraz. Ještě, že s námi byla erudovaná zdravotnice Dáša Otradovská, která hned na místě rozšmiklý prstík perfektně ošetřila. Jinak nevím, nevím... Nezbývá než všem poděkovat za účast a permanentně dobrou náladu, MML, KÚ LK, Nadaci Preciosa a pivovarům ve Svijanech a ve Vratislavicích poděkovat za granty a sponzorské dary a DPML nejen za zapůjčení autobusu, ale uvolnění řidičů p. Třešňáka a Tatíčka, bez kterých si takovouto cestu ani neumíme představit. Stejně jako si neumíme představit, že bychom netrávili dovolenou u moře s našimi přáteli z partnerské organizace Sonnenstrahl Oybin. I ti to letos měli komplikovanější. Jejich vedoucí Sigrid musela narychlo do Splitu k zubaři, takže si také užívala. Ale i v jejím případě se nakonec vše v dobré obrátilo.